|
|
Problematika věčné klausule ve spojitosti s teorií Francise Fukuyamy
Linhart, Jan ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Riegl, Martin (oponent)
Bakalářská práce na téma "Problematika věčné klauzule ve spojitosti s teorií Francise Fukuyamy" se zabývá výskytem a významem věčné klauzule a pokouší se nalézt spojitost věčné klauzule s teorií Francise Fukuyamy o konci dějin. Věčná klauzule je článek nebo články v ústavě, které vyjímají základní prvky liberální demokracie z dispozice většiny parlamentu. Její význam tedy spočívá v ochraně těchto prvků před demokracií samotnou. Práce pojednává o historickém vývoji před přijetím ústavy s věčnou klauzulí u zemí, které ve svých ústavách mají věčnou klauzuli obsaženou, a snaží se nalézt souvislost mezi těmito zeměmi. Ve své druhé části se práce zabývá funkcí a významem věčné klauzule, a to na příkladu České republiky, která ze všech zemí, jež mají ve své ústavě obsaženou věčnou klauzuli, má věčnou klauzuli nejvíce specifickou. Rozebírá postavení i sílu věčné klauzule a nastiňuje teoretické problémy spojené s věčnou klauzulí v České republice. Na závěr se práce zaměřuje na teorii Francise Fukuyamy o konci dějin, zejména na její kritiku a na její spojitost s věčnou klauzulí. Práce se zaobírá myšlenkou, zda se existence věčné klauzule může považovat za reálný opěrný bod teorie o konci dějin.
|
|
|
Úvahy o globálním řádu po skončení studené války: perspektiva Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona
Jurásek, Miroslav ; Veselý, Zdeněk (vedoucí práce) ; Lehmannová, Zuzana (oponent) ; Vlček, Dalibor (oponent) ; Gombár, Eduard (oponent)
Doba po skončení studené války byla velmi nejistá. Pro správné rozhodování politici museli zvažovat celou řadu scénářů predikujících možné globální trendy. Většinu těchto vizí globálního uspořádání je možné klasifikovat ve smyslu řád a anarchie. Na začátku 90. let minulého století vyšly dvě celosvětově známé knihy "Konec dějin a poslední člověk" od Francise Fukuyamy a "Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu" od Samuela P. Huntingtona, které velmi dobře zapadají do koloritu těchto úvah. Provokativní a kontroverzní teorie konec historie a střet civilizací byly mnohými odborníky kritizovány a empiricky zpochybňovány. Na druhé straně jiní je používali jako teoretická východiska pro své další analýzy. Tato disertační práce je příspěvkem do diskuse mezi odpůrci a příznivci obou teorií, když zkoumá predikční potenciál (neboli prediktabilitu) obou teorií. S využitím metodologických teoretických programů Imreho Lakatose je argumentováno, že obě teorie jsou ještě i dnes platné, protože podstata teoretických programů (neboli tvrdé jádro ve smyslu Lakatosovy metodologie) nebyla dosud vyvrácena. Zároveň obecnost tohoto jádra rovněž určuje specifické rysy a charakter obou teorií. Z tohoto důvodu jsou pro praktický význam obou teorií významnější jiné faktory, které jsou součástí tzv. vnější historie vědy. Obě teorie sice naplňují kritéria tzv. silné ideje (schopné se prosadit v praxi), které navrhl J. Mehta, přesto je možné konstatovat, že teorie střet civilizací je v tomto ohledu ještě silnější. Zvláštní povaha obou teorií je také ilustrována ve dvou případových studiích o Unii jihoamerických národů a Šanghajské organizaci pro spolupráci. Nejdříve je zdůvodněn výběr těchto případových studií, následně jsou v rámci Lakatosovy metodologie identifikovány a vysvětleny teoretické anomálie. Vzhledem k tomu, že nebyly u těchto integračních uskupení nalezeny anomálie, které by v rámci teorií konec historie a střet civilizací neměly vysvětlení, je i současnou praxí potvrzena aktuálnost zkoumaných teorií. Případové studie rovněž pomáhají lépe pochopit interpretační možnosti obou teorií.
|
host ::
RSS.